Hell princess Miko 3

3. února 2012 v 11:58 | Miko Yunno |  Hell pincess Miko

Hell princess Miko



Co to sakra melou chtěla jsem umřít né se stát něčí zvěd! " A když odmítnu?!" " zemřeš!" bezva nic lepšího jsem slyšet nechtěla.. " Odmítám" pronesla jsem vesele a čekala na smrt " heh nebojíš se smrti co? to se mi líbí" zachechtal se Kinezhight. Hlas z temnoty na mě zaječel " co si to dovoluješ!" jeho křik mi projel hlavou. " nekřič na mě pekelná potvoro! nebudu snášet křik někoho koho nevidim! jestli je to to jediné co dovedeš tak to seš pěknej srab!" zakřičela jsem tím nejhroznějším hlasem co jsem mohla a do toho si ještě dupla abych to umocnila. " Heh to bylo dobrý škvrně" zasmál se Kinezhight. " koho to zajímá štěně jsi jenom přerostlej pes co umí jenom štěkat!" " Cože?!" zavyl "já ti dám štěně Lidskej červe!" rozeběhnul se na mě a já ve snaze utéct jsem zakopla a jeho tlapy mě přišpendlili k zemi, těsně u ucha mi zavrčel " Zabiju tě jedním pohybem tlam a ty nebudeš ani vědět že jsi zemřela!" " tak to udělej, nebojím se smrti, bolesti ničeho.. jen o tom nemluv a udělej to !" chvíli na mě vyjeveně koukal a potom zaklonil hlavu a s vytím vycenil zuby a potom už jsem se nemohla nadechnout, ohromná bolest mi projela po těle. umírám? dýchat nemůžu, nejde to, nečekala jsem že mě zachvátí taková panika. snažila jsem se popadnout dech, proč se tak snažím neumřít. vždycky jsem si přála zemřít a teďkon jakoby si to moje tělo nechtělo přiznat, pocit umírání byl krásný ale moje tělo se s tím nechtělo smířit a dál se snažilo chytit dech, ale nešlo to, měla jsem roztrhané hrdlo. kolem mě se křičelo, někdo začal zvyšovat hlas a jiný bolestně zavyl. přesto že ke mně ty zvuky doléhaly nedokázala jsem rozpoznat z které strany. očistný pocit zaplavil mojí duši, klid, tma a nepopsatelný pocit štěstí se mi nahromadil v hrudi až jsem si myslela že vybouchnu. potom už jsem neslyšela ty hlasy ani jsem nedokázala rozpoznat kde je nahoře a kde dole. obklopilo mě teplo, krev? ne vlhké to nebylo jen mi to jemně obepnulo a lechtalo moje už chladné tělo. po chvíli se i ten pocit tepla ztratil…..



Příjemný pocit, vůně a milá slova mě probudila. Ross se na mě oslnivě usmála " konečně jsi vzhůru!" pokárala mě ale hned na to se usmála. " kde to jsem" zaskuhrala jsem a posadila se. "kde by jsi byla..v lese trubko" zasmála se. rozhlédla jsem se kolem sebe. opravdu jsem byla v lese. vedle mě ležela kniha. moje ruka automaticky vystřelila ke krku. žádná zranění?! přejížděla jsem si dlaní po krku ale ani náznak zraněná nebo jizvy. " děje se něco?" zeptala se mě s obavami Ross. " n-ne jen " zamyslela jsem se. bylo to opravdu všechno jen sen, dávalo by to větší smysl než kdyby to byla skutečnost. chápu byl to sen, nevím proč ale z jistého důvodu mi toho bylo líto. " tak jdem, nebi bude tvůj táta naštvanej!" " KOLIK je hodin!!" vyjekla jsem " eh… 13:33" uklidňovala mě Ross " Sakra!! to bude zase něco!" vyšvihla jsem se na nohy, popadla knihu a rozeběhla jsem se domů. musela jsem to stihnout do 50 jinak by mě čekal trest. Ross běžela vedle mě a v půlce se rozloučila a zamířila domů, zatím co já se s obavami blížila k domovu. " jsem doma" vešla jsem dovnitř, táta sjel hodiny " máš štěstí krávo" oddychla jsem si a vyběhla nahoru. unaveně jsem se složila na postel a vteřině usnula.

"Vstávej!" zaječel, to už je ráno?! vyskočila jsem a stoupla si před něj a čekala ránu. Místo toho mě popadl za ruku a vedl do ložnice kde mě hodil na postel a zavřel dveře. co to?! proletělo mi hlavou, pochvíli se znovu otevřeli dveře a v nich stál chlap tak 30 mu mohlo bejt. podíval se na mě a usmál se, vložil tátovi do ruky peníze, táta se na mě podíval a zavřel dveře. muž se ke mně přiblížil a vrhnul se na mě, roztrhal mi triko a začal mě líbat. křičela jsem o pomoc ale nikdo nešel, ječela jsem na něj aby mě pustil ale on vytáhl pouta a připoutal mě k posteli, byla jsem uvězněná. muži nebylo vidět do tváře ale jeho úchylný úsměv mě děsil. začala jsem brečet a naříkat ať toho nechá ale on mě začal svlékat. nemohla jsem ho ze sebe sundat, byl moc silný, proč to dělá. proč můj sen nebyl skutečností! už bych byla mrtvá. do hlavy mi vletěla slova aniž bych věděla jak ani proč ale z pusy mi vyletělo " Pekelné řetězy, pekelný oheň, smutek všech hříšníků!" kolem mě se objevily plameny, roztavily pouta a zapálili peřiny odkopla jsem muže a dala se na útěk. na schodech stál táta a vražedně se na mě koukal zatím co se z pokoje ozýval nářek muže a pach škvařícího se masa. " co si myslíš že děláš!" zaječel na mě, chytl mě za vlasy a prudkým pohybem mě strhl ze schodů, dole jsem se natáhla a hlavou narazila do skříně. chytla jsem se za ramena a začala ustavičně plakat. " ale, ale slečna už není tak silná co? škvrně!" ozval se hlas za mnou, který se mi vysmíval ale měl jistou trpkost, otočila jsem e a ve dveřích stál kluk o něco starší než já, jen v džínách a ve vestě a kolem pasu měl řetěz, vlasy měl barvy Fialovo černé a krátké jisté konečky měl protáhlé pod ramena. " k-kdo seš" vzlykla jsem, podíval se na mě a zasmál se mi " nevěděl jsem že seš tak sklerotická Prtě" "t-ty nemůžeš být!" nemůže, byl to tříhlavý vlk ! a ještě ke všemu se mi to jen zdálo! " Jasně že jsem!! jsem rád že jsi si na mě vzpomněla! kvůli tobě jsem byl potrestán a víš jak?" vyjekl naštvaně " ne-nevím" neměla jsem sílu ani přemýšlet. " můj trest je že musím být v tomhle hnusném světě a ještě ti musím poslouchat a chránit!" zavrčel nespokojeně " Miko!" ozval se ze shora a táta ke mně rychle přiběhl " tak já vydělávám peníze a ty mi ani nepomůžeš?!" popadl mě za vlasy a vytáhl na nohy aby mě rázem znovu úderem do tváře složil na zem. začal do mě kopat a nadávat mi§ někdo ho ode mě odtrhl a vyhodil oknem ven. "v pohodě?" zeptal se naoko starostlivě. " jo… jsem zvyklá" sedla jsem si, sice s obtížemi ale povedlo se mi se usmát. jmenuju se Kinezhight!" " To.. to se těžko pamatuje nemůžu ti říkat nějak zjednodušeně?!" zaskuhrala jsem " Ne Kinezhight!" řekl vztekle. přiběhl ke mně Cery a vložil mi svojí hlavu do klína lehce zakňučel " už vím .. budu ti říkat Cery!" usmála jsem se " NE to nebudeš !! Jmenuju se Kinezhight!!!!!" " jasně Cery" škádlila jsem ho " mimochodem já jsem Miko" " lituju že jsem tě zachránil-" zvedl hlavu " škvrně… co ti udělali?!" pozvedl obočí , plameny se valily z ložnice a křik už ustal " ne-nechci o tom mluvit" sklopila jsem oči " hmm. dobře… jdeme" vzal mě do náruče a vyběhl se mnou z domu za námi si to mířil Cery. " nemáš někoho ke komu by jsi šla?! tady nezůstaneš!" "j-jo k Ross" ukázala jsem mu cestu a pak už jsem jen vnímala dusot jeho nohou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama