Voníš jako růže - část 6

26. listopadu 2011 v 20:47 | Miko Yunno |  Voníš jako Růže

Ze spánku mě probrala bolest. Zkroutila jsem nohu, která se mi začala cukat v křečích. Vyjekla jsem. Krev mi v ní začala opět proudit. Pomalu jsem ji protahovala a krůček po krůčku se pomalu posazovala. Když už jsem, po pár pádech, byla schopná stát, dopajdala jsem se, za pomocí berlí, do koupelny. Byla jsem velmi ráda, že jsem dokázala použít záchod, nakonec jsem se shodla, že se musím vykoupat. Dobelhala jsem se pro ručník, který byl položený na skříňce, a všimla jsem si balíčku. Bylo na něm moje jméno napsané Nickovím písmem. Otevřela jsem ho. Bylo tam oblečení, vlastně říkal že mi koupí nové věci ale nečekala jsem že mi koupí něco takového. Celkem se trefil i do mého stylu. Červené triko, světle modré kalhoty, koupil mi i spodní prádlo. U podprsenky jsem se začervenala, přece jen tohle by měla nakupovat holka, ale naprosto jsem zrudla, když jsem z pod trika vyndala černá tanga. Ten debil! Bohužel jsem neměla moc na vybranou a i přes můj odpor jsem spolu s ručníkem vzala balík do koupelny a zamkla. Děkovala jsem bohu, že je tu vana, jinak nevím, jak bych se osprchovala. Sundala jsem si špinavé oblečení a pomalu odmotávala obvazy. Sundala jsem si límec, který jsem měla kolem krku a hodila ho na hromádku spolu s ostatními obvazy. Natavila jsem si vodu a mezitím, co koupelnu plnila pára, jsem si pomalu sundala obvaz kolem hlavy. Nadechla jsem se. Pravé oko jsem už týden neviděla. Když jsem si sundala poslední obvaz, který odkryl oko, ztuhla jsem, přeběhl mi mráz po zádech. Přes oko se mi táhla velká jizva. Víčko mi ještě nereagovalo a tak jsem ho nedokázala otevřít. Málem mi přetekla vana. Vlezla jsem do ní a mé tělo naplnil tak slastný a úlevný pocit, že kdyby mě po chvíli nevyrušilo zaklepaní na dveře, tak bych se snad slastí rozpustila. "Lucy?" ozvalo se chvilku po klepání. " a-ano?" zavolala jsem " ne nic, líbilo se ti oblečení?" cítila jsem z jeho tónu úsměv. "j-jo je-" odmlčela jsem se a přemáhala jsem se na něj nezačít křičet, proč jsi mi koupil tanga debile! Ale nakonec jsem hlesla jen " v celku dobrý" doufala jsem že z mého tónu nebyla cítit nervozita. " co děláš" usmál se, jako by to nevěděl, co se dalo dělat v koupelně. " koupu se" " můžu se přidat?!" děkovala jsem bohu, že jsem zamkla. "Ne nemůžeš" bavil se opět. Po chvíli jsem vylezla z vany a cítila jsem se úžasně. Ten pocit vnějšího ale i vnitřního pročištění mě nadnášel. Cítila jsem se lehká jak mrak, což ovšem zkazila má noha, která lehká opravdu nebyla. Obvázala jsem si ruku a oko a zbytek nebyl potřeba. Krkem jsem už hýbat mohla a tak mi límec prošel zbytečný. Oblékla jsem se, ručník jsem si hodila na ramena, abych nové věci hned nezamokřila, a špinavé věci spolu s obvazy jsem hodila do tašky od nových věcí a s osuškou jsem vyšla ven. Byla zapnutá televize, pokojem se nesl hlas moderátorky a policejních sirén, Nick ležel na posteli. Vzhlédl a koukl na mě s úsměvem od ucha k uchu.to triko odkrývalo více než bych chtěla, nenápadně jsem si přejela rukou po břiše a když jsem dělala že se jdu podrbat za krkem povytáhla jsem si výstřih. On si toho ale všiml a usmál se. Hodila jsem tašku vedle postele a osušku hodila na topení u ní. Odhodila jsem berle a složila jsem se na postel a dávala velký pozor, abych si neudělala něco se zády. Jako předtím se ke mně přisunul, ale tentokrát mi položil hlavu na jeho hruď. Vzal mi ruku a propletl prsty. Druhou mě hladil po zádech. "už tě nebolí hlava?" "n-ne,tedy ano, vlastně ne, nebo spíš proč!" usmál se " to vysvětlení, nebo jsi myslela něco jiného?" mrknul na mě, zrudla jsem " n-n-n-ne to vysvětlení pravda, je mi dobře" zadrmolila jsem, z plna hrdla se zasmál, to bylo vlastně poprvé, co jsem slyšela jeho hlasitý smích, vždy jsem ho jen viděla, nebo to jeho odfrknutí. Ale teď jsem slyšela, jak zní jeho hlas když nic nepředstírá. Ale když znovu promluvil jeho hlas by vážný. "dobře" nadechl se a nechvíli zavřel oči. Váhal, přemýšlel, jestli má něco říkat. " ten vlk co tě napadl, nebyl obyčejný vlk, to už asi víš, ale ten vlk měl úkol a ten byl zabít tě. Ale tvůj bratr mu v tom zabránil. Proto poslali dalšího, lepšího, a ten měl jiný úkol" klepal se mu hlas " zabít tvého bratra, což - se mu povedlo" řekl temně. Zatavilo se mi srdce, S-Sam? Po tváři se mi skutálely slzy, ale zarazil mě. Ještě to není vše a já už chtěla aby mlčel " chtěl jsem mu pomoct ale, a-ale když jsem dorazil bylo pozdě, věděl jsem, že musím odvézt proto jsem za tebou přijel domů, musel jsem tě od nich dostat pryč. 1. Protože jsem měl za úkol tě před nimi ochránit ale taky za 2. Jsem dostal rozkaz tě zabít!" řekl tak že mi poskočilo srdce a vynechalo pár úderů. Chtěla jsem se od něj odsunout, ale držel mě. Začala jsem se vzpírat. Položil mě na záda a ruce mi zvedl, jednou rukou, nad hlavu. Sedl si mi obkročmo na břicho a vytáhl dýku. Házela jsem sebou, ale z jeho sevření jsem se nedostala. Naklonil se a přitiskl mi dýku na krk. " b-bude to rychlé" zašeptal. Zavřela jsem oči a tiše zaplakala. Čekala jsem, kdy to přijde, kdy trhne rukou a já ucítím bolest a pak už nic a konečně si odpočinu. Ale nic. Otevřela jsem oči, díval se na mě, jeho pohled byl pronikavý, koukl mi hluboko do očí, mám pocit jako by v nich něco hledal, pořád dokola, jako by v nich mohl něco zahlédnout. Něco co by ho zarazilo, něco zvláštního. Uvědomila jsem si že pláču, ale né strachem, bylo to zradou, věřila jsem mu, věřila jsem že mě miluje, věřila jsem že má o mě strach uvěřila jsem jeho lovům a teď na to doplácím. A když už jsem posledních pár dnů myslela že mu nikdy neuvěřím dnes ráno jsem smířila s tím že o mně má starost a teď tohle. Celou dobu mně jen využíval, hrál si sem mnou a lhal mi. Tvář mu zkřivil bolestný výraz a já věděla že to přijde ale místo toho začal " M-Měl, Měl jsem za úkol tě zachránit, to jsem udělal potom jsem tě mel zabít, mám tě zabít, ale nejde to, nedokážu tě zabít! Nechci tě zabít!" odhodil dýku a pevně mně objal " nedokážu zabít lidi co miluji" odtáhl se a opět se mi zadíval do očí. Jeho výraz byl zdrcený, smutný a bolestný ale něžný a doufající. Nevím co to do mě vjelo ale najednou jsem se zvedla a prudce jsem ho políbila. Byl překvapený ale to trvalo jen chvilku, hned na to mi polibek oplatil. Pevně mně objal a rukou mi prohrábl vlasy. Najednou zatnul zuby a odtáhl se. Koukl se k balkónu a vyběhl, hned na to se vrátil popadl těch pár věcí co jsme měli a vyběhl opět na balkón. Bylo mi trapno. Najednou byl zpět a vzal mě do náruče, rychle se mnou vyběhl na balkón a skočil. Neměla jsem ani čas přemýšlet nad výkřikem a tak jsem jen udiveně koukala a křečovitě se ho držela. Posadil mě do auta které parkovalo kousek od nás a pak už jsme jen jeli. Zděšeně se koukal kolem a pak jako by něco zahlédl. Koukla jsem se stejným směrem a viděla jsem černého ptáka jak letí vysoko na obloze. Nechápala jsem co ho tak vystrašilo ale pochvíli se ke mně naklonil a políbil mě. " věř mi" zašeptal a já ucítila ránu do zátylku a pak už nevím, co se dělo dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama