Voníš jako růže - část 4

16. listopadu 2011 v 21:02 | Miko Yunno |  Voníš jako Růže

Začala jsem ustavičně plakat, to se opravdu zmůžu jen na pláč? To já jsem k pláči. Už byla tma a tak budovu před námi osvětlovala naoranžovělá světla. Další přímo žlutá světla mířila na fontánu před námi, cestu k té budově lemovaly zastřižené stromky a keříky, občas květiny. Dotáhl mě dovnitř a přede mnou se objevila prostorná hala. Vše bylo sladěno do hněda. Zdi, podlaha nábytek. Přímo naproti dveřím byla recepce, takže hotel jo?! To mě mohlo napadnout. Malá blondýnka se na Nicka oslnivě usmála a mě prudce propalovala pohledem. Ale po zhlédnutí mého stavu si jistě řekla, že ona má přece větší šanci, holka já ti ho klidně dám i s mašlí kolem krku. " Co si budete přát, pane?" usmála se blondýnka, podle jména na pultě to byla Simona, a nahodila laškovný tón. "pokoj pro dva na týden" " s balkónem?" usmála se a na Nickův chladný a nepřístupný tón nedbala. "Ano!" řekl tak, že mi přeběhl mráz po zádech. Strnule mu podala kartu od pokoje a radši už nic neříkala. Odvlekl mě k výtahu. Uvědomila jsem si, jaká jsem husa! Měla jsem tolik příležitostí mu uniknout. Mohla jsem se rozeběhnout a volat o pomoc, nebo jsem mohla začít křičet ale ne já tam jen tak stála a koukala se, jak zařizuje pokoj! Bože proč jsem tak blbá!

Nemluvil dokonce se na mě ani nepodíval, jeho pohled směřoval na stříbrné dveře výtahu, myslím, že kdyby chtěl někdo přistoupit, honem rychle si to po zhlédnutí jeho tváře rozmyslí. Nakonec jsme dojeli do 4. patra, kde mě zase vlek širokou chodbou až k pokoji č. 402. čidlo projel kartou a dveře se otevřeli. Strčil mě dovnitř a potom, co vešel, dveře zamkl. Odcupitala jsem od něj a vlezla do rohu místnost. Opřela jsem se o něj, chytla si bolavé rameno. Přišel ke mně a lehce mě objal. S velkou námahou jsem zvedla ruku a odstrčila ho s výkřikem! "jdi ode mě!" proklouzla jsem kolem něj a chtěla zaběhnout ke dveřím ale on mě chytil a přitiskl k sobě. " pusť mě!" křičela jsem ale on nedbal mích výkřiků a stále mě svíral. " prosím pus't mě!" " přestaň," okřikl mě " pustím tě ale nejdřív ti narovnám rameno, tak sebou neházej a neutíkej!" hodil mě na postel a odešel na balkón kde vzal židli. " sedni si" přikázal mi. Nasupeně jsem si sedla a on si přidřepl. " bude to bolet, zkus sebou neházet a nebojovat s tím nebo ti ho nenahodím napoprvé a bude to ještě horší, jasný?!" přikývla jsem a nasucho polkla. Chytl mě jednou rukou za zápěstí a druhou kousek pod ramenem. " tři, dva, jedna" trhl rukou, ohromná bolest mnou projela od ramene ke krku. Zaklonila jsem hlavu a v zubech drtila bolestný výkřik, do očí se mi vehnaly slzy a já zasténala. Zvedl se a velmi silně mě objal. " pomiň" prsty mi projel vlasy a druhou rukou me hladil po zádech " my - myslíš že to nějak spravíš slovem promiň? Sam musí mít obrovský strach! Chápeš, co jsi udělal? Unesl si mě, víš, jak jsem vyděšená? Ale pro tebe je to zřejmě jen nějaká hra, u které se náramně bavíš co?" vyjekla jsem vzlykavě. Přesunul si mě na klín a já se mu schoulila v náručí, když mě unesl a když jsem vyděšená, z nějakého důvodu se u něj cítím v bezpečí, jeho přítomnost mě uklidňuje. "promiň, zašeptal mi do vlasů. O Sama neměj strach už je to v pořádku. Já opravdu nechtěl jsem tě vyděsit já jen-" odmlčel se nechtěl mě vyděsit? To tak určitě se mým strachem přímo bavil. " nesnáším tě! Jsi jen kluk, co si pohrává s ostatníma, jsi prohnaná a-" "arogantní liška že? Neříkala jsi to náhodou už Pat. Neboj já tě slyšel nemusíš mi to opakovat" nějak jsem přešla skutečnost, že mě zase sledoval a vykřikla jsem " ale já ti to chci z okapovat, chci abys věděl jak moc tě nesnáším!" usmál se a položil mě na postel " sama víš, že to není pravda nemůžeš ode mě odtrhnout oči, bojíš se, že jsi se do mě zamilovala, že jsem se ti dostal pod kůži, tak se bráníš tím že na mě vykřikuješ že mě nenávidíš. Ale to je jen tvá obrana ne tvůj pocit, miluješ mě že?!" usmál se opět hravě. Při slovech zamilovala a miluješ, jsem zrudla a tak ho to ještě víc pobavilo, nemiluju ho, co si o sobě sakra myslí! Říká mi, co si myslím a co cítím jako by to snad vědě a přitom se naprosto mílí! Nebo snad?! Ne! Nad čím to zase přemýšlím! Neříká to proto, že by mě miloval ale jen proto že si se mnou hraje! " ne nemiluju a nikdy nebudu!" vykřikla jsem na něj. Usmál se a políbil mě na čelo "já tebe taky" zrudla jsem. Už zase si hraje, proč mě to tak štve a zároveň, proč mě to udělalo tak šťastnou. Zvedl se a přikryl mě. " měla by ses vyspat" hlesl. Povzdechla jsem si a otočila se na bok. Zavřela jsem oči, až teď jsem si všimla, jak moc jsem unavená, jak moc mě bolí oči. Cítila jsem pohyby na posteli a nechtěně otevřela oči. Lehnul si vedle mě. " co- co to děláš!" vypískla jsem, usmál se a zadíval se mi do očí. Měl na sobě jen kalhoty, proč si sakra sundal tričko! " jdu spát" řekl jako by nic, otočila jsem se na bok zády k němu a snažila si představit, že vedle mě leží Pat, abych vůbec usnula. To ovšem narušil tím, že se ke mně přisunul. " m - můžeš ležet na své půlce" vydrmolila jsem, otočil mě k sobě a políbil mě na tvář. " to by mi byla zima" " tak sis měl nechat triko!" usmál se a objal mě, položil mě na záda a hlavu si položil na mou hruď, pevně mě objal rukama a uvelebil se. "dobrou noc zlato" co to sakra dělá!! Před chvílí mě div nezabil a teď mě držel v náručí a říkal, že mě má rád. Nevyznala jsem se v něm. Za tu chvíli už usnul. Zlehka oddechoval. Přejela jsem mu rukou po ramenou, sakra ten je ale stavěnej, pomyslela jsem si. Ne na co to myslíš. Vynadala jsem si. Ale musela jsem uznat, že je opravdu pěkný, ne jen obličejově ale celkově. Zrudla jsem. Bože co to dělám, už se nevyznám ani sama v sobě. Odhrnula jsem mu vlasy z tváře. Byl krásný když spal. Pokusila jsem se uvolnit, ale jeho ruce mě drželi tak pevně, že se mi to moc nedařilo. Proč mě držel tak pevně.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama