Voníš jako růže - část 3

10. listopadu 2011 v 9:51 | Miko Yunno |  Voníš jako Růže

Voníš jako růže - část 3


O týden a půl později jsem se rozloučila s doktorem Ceerenem. Na rozloučenou mě objal a jak se obvykle přeje, brzy se vrať, tak mě doktor popřál, už se nevracej. Zasmála jsem se tomu a s bratrem jsme odjeli domů. Cestou jsme zajeli pro Pat, která se nabídla, že mi bude dělat společnost. Sam odjel do práce a my s pat jsme zůstaly doma. "táááááák Lucy jsem ráda, že už ji doma!! Co budeme dělat?!"§ zeptala se, ale věděla jsem, že stejně hned něco navrhne. " jooo už vím, co třeba, udělám jídlo a půjdeme ven na zahradu si povídat." přikývla jsem. Zajímalo mě, jestli to co říkal Nick. Zatím co pat vařila, já přemýšlela, o týdnu v nemocnici. Nick za mnou chodil každý den, každý den si se mnou povídal, upřímně občas jsem měla strach, jestli je to vážně on. Někdy totiž přišel a vypadal, jak kdyby mě chtěl zabít, ale hned na to se na mě usmál. Rozhovory s ním byly přirozené žádné předstírání tedy aspoň z mé strany. Mohla jsem být upřímná, a na nic si nehrát, nemusela jsem říkat, to se mi líbí, když je to úplně příšerné. Když pat dovařila, šli jsem se najíst ven " no co je nového?" zamumlala jsem, nevím proč, ale s pat mi nešel rozhovor tak nenuceně, ale byla jsem ráda, že je tu se mnou. Podívala se na mě zpoza ofiny blonďatých vlasů a modrýma očkama na mě zamrkala. Na tváři jí vzrostl radostný úsměv a její vášeň drbání byla probuzena. Co jsem to udělala. " no hele jako stalo se toho dost za ty dva týdny, co jsi tam nebyla, třeba, vyhodili naší třídní, jelikož si už někdo uvědomil co je to za krávu. Jinak už se ví proč má Koudeláková tak dobrý vztahy s matikářem, zjistilo se, že sním spí." zakroutila jsem hlavou " no konečně na to někdo přišel, ale že jim to trvalo, my víme, že je to kráva už od začátku, ale u Koudy mě to překvapuje, neřekla bych to do ní." "no taky mě to dost překvapilo, ale hele víš co? Už chodím s Mikem!" zašvitořila, bezva to už je třetí kluk za měsíc, mě by stačil jeden, záviděla jsem jí. Byla krásná a kluci se kolem ní prali o jeden její pohled, kamaráďte se s takovou holkou. Ale pod jejím vzhledem, nebyla jenom ta blbá namyšlená holka, ale opravdu chytrá, milá a hodná holka. Proto se klukům líbila ještě více! Uvědomila jsem si, že jsem se sklesle koukala do země, zvedla jsem oči a koukla se na ni, rychle jsem se na oko rozzářila "to je super". Hned e ji rozšířily oči a ona se začala smát " že! A co ty jak to jde s Nickem? Byla jsi ráda, když jsem ho za tebou poslala?" zamračila jsem se ale bohužel i zrudla, aha chodil za mnou proto, že mu to řekla bohyně pat. To nemusí být pravda, vzpomeň si, co dělal, když byl u tebe, to by kluk neudělal, kdyby tě neměl rád ne? Našeptával mi hlas v hlavě " prosím tě co to plácaš! Jak by to mělo jít?! Nijak je to debilní prohnaná arogantní liška, co si jen pohrává s ostatníma! Navíc," ztišila jsem hlas " navíc on by neměl zájem o holku, jako jsem já" řekla jsem a překvapilo, jak moc mě to bolelo, jak moc můj hlas zněj smutně, jak moc jsem chtěla, aby to nebyla pravda. " no to jsou mi teda řeči! Kdyby - " přerušilo ji klepání na dveře. "kdo to může být?!" řekla jsem na cestě ke dveřím, a když jsem je otevřela, poklesla mi čelist. Ve dveřích se nenuceně usmíval Nick. Nějakou půl minutu jsem se nemohla pohnout. Zasmál se a zakroutil hlavou "ahoj" hlesl a vešel dovnitř. "c-co tady děláš" vykřikla jsem. Slyšela jsem Pat, jak vyběhla. " ahoj nicku, tak zítra lucy, využij šance zlato, věřím ti" zašeptala mi do ucha a vlepila mi pusu na tvář a najednou jsem tam byla jen já a Nick. Dík Pat že mě tu necháváš, to opravdu potřebuju být s ním sama. " tak jak ti je?" zeptal se ale neznělo to jako kdyby ho to vážně zajímalo " jo jde to, žiju" usmála jsem se ale on se neusmál spíš se zhluboka nadechl a zavřel za sebou dveře. " voní to tu" " j-jo 'pat vařila" nenuceně se rozešel do kuchyně " c-co to děláš!" vyjekla jsem "jdu se najíst" nechápala jsem to, nejradši bych ho vykopla ze dveří a zamkla ale na druhou stranu jsem div spokojeně nevrněla, jako kočka. Když si nandal jídlo, vběhla jsem do koupelny. Rychle jsem se prohlédla v zrcadle. Vlasy jsem musela mít v culíku, jelikož jsem měla obvázané pravé oko a zpod obvazů mi koukala malá jizva, dále jsem měla obvázané rameno, naštěstí jsem měla dlouhé plandavé hnědé tričko, takže to rameno naštěstí trochu skrylo. Potom jsem měla obvázanou celou levou ruku, a jelikož jsem měla krémové tříčtvrteční kalhoty byly obvazy na stehnech chovány. Chvíli jsem se jen tak prohlížela, vypadala jsem strašně, jako mrzák a malomocná. Styděla jsem se, takhle jsem tu mohla chodit, když tu nikdo nebyl, ale když tu byl on, nemohla jsem takhle vypadat. Povzdechla jsem si, už se nedalo nic dělat, sklesle jsem vyšla ven. Zatarasil mi cestu a podíval se na mě, uhnula jsem očima, nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. "podívej se na mě" hlesl něžně. Zakroutila jsem hlavou, zvedl mě za bradu "prosím" "nechci, abys mě viděl jako mrzáka" vzlykla jsem. Pevně mě objal "vždyť to ty nejsi" přitiskl mi rty na krk. Přeběhla mi husí kůže, jak po krku, tak i po zádech, cítila jsem, jak se usmál, pokračoval rty na moje rameno, ale najedenou se zvedl a pustil mě. Vyběhl ze dveří a prudce s nimi prásknul. Zmateně jsem došla k pultu a sedla jsem si na židli. Než jsem se stačila vzpamatovat a popřemýšlet co ho to popadlo, vběhl dovnitř. Vzal mě za ruku a táhl mě pryč. Hrubě se mnou mával, začala jsem protestovat, ale on na mě nedbal a táhl mě dál, odvedl mě k autu a hodil mě na zadní sedačku. Najednou jsme jeli. Zamkl, snažila jsem se ty dveře otevřít, ale nešlo to. Chytla jsem ho za ruce a snažila se strhnout volant, ale on prudce zastavil, takže jsem přepadla dopředu. Hrubě mnou mrštil zpět " zůstaň sedět nebo se ti něco stane!" křikl hystericky. Rozbrečela jsem se, věděla jsem to, neměla jsem mu věřit. Choulila jsem se do klubíčka a brčela. Proč, proč já!
Snažila jsem se uklidnit, ale začínala jsem propadat panice, když jsme projeli už třetím městem bez zatavení, ale totální hysterii jsem propadla až když jsme projeli hranice. Chytla jsem ho za ruku, ale opět strhnul volant, tentokrát jsem narazila tvrdě do sedačky. Doufala jsem, že mu brzy dojde benzín a mezitím, co bude tankovat, budu mít možnost dostat se nějak ven. Když už jsem slyšela ono nadějné pípnutí, které oznamovalo prázdnou nádrž, poklesla mi ramena. Mé nabyté štěstí pokleslo hned, jak se k jeho okýnku naklonil muž a nádrž mu natankoval. Chtěla jsem aspoň rozbít okno ale, když jsem se na to už připravila, chytl mě a srazil na sedačku. " nech toho nebo budu nucen něco ti udělat." řekl temně, vzlykla jsem a podvolila se. Pustil mě a zaplatil muži, hned na to jsme s plnou nádrží jeli dál. To bylo k mému plánu. Dalších 5 hodin jsem strávila schoulená na sedačce. Doufala jsem, že usnu a probudím se doma, kéž by to byl jen sen. Bohužel nebyl, potom co mě vzbudil, byla jsem stále v jeho autě. Stáli jsme. " jdem" zavelel a vytáhl mě z auta, vymanila jsem se mu a rychle běžela pryč. Chytil mě za ruku a strhl mě zpátky. Trhnul mou rukou tak silně, že jsem bolestí vykřikla. Padla jsem na kolena a rameno si chytla. Nemohla jsem s ním hýbat. "jdem" okřikl mě znovu. "debile! Vykloubil jsi mi rameno!" vykřikla jsem hystericky. Zatvářil se překvapeně, potom ale jeho výraz zhrubl a zaječel na mě " a to ti brání v pohybu? Nohy máš snad v pořádku tak dělej, jdeme!" vzal mě za nezraněnou ruku a vedl mě pryč. Vystrašeně jsem se mu vzpírala, ale jeho stisk byl silný a má síla na to nestačila. Nakonec jsem to vzdala a nechala se vláčet někam směrem k veliké budově.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ross-chan Ross-chan | Web | 10. listopadu 2011 v 16:55 | Reagovat

Tý jo! Co mu hrabe?! Teď je to ještě napínavější než minule!! Sakrááá xD

2 Miko Yunno Miko Yunno | 10. listopadu 2011 v 17:50 | Reagovat

:D:D má proto důvod ..:D:D ale ten neřekne nějakou chvilku..:D:D

3 Ross-chan Ross-chan | Web | 10. listopadu 2011 v 18:11 | Reagovat

[2]: No tak to je smutný ale :D Než to řekne tak u toho PC porodím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama