Voníš jako růže - část 2

7. listopadu 2011 v 13:06 | Miko Yunno |  Voníš jako Růže

Voníš jako růže - část 2.


Už mi nebyla zima, už jsem se necítila slabá, bylo mi lépe. Pomalu a sice s menší námahou jsem otevřela oči. Byla jsem ve velkém bílém pokoji, ležela jsem na posteli a vedle mě byly samé přístroje, uvědomila jsem si že jsem v nemocnici. Sice mi bylo lépe, ale bolest nepřestala, nebo spíše začala. Zaskuhrala jsem, bolelo mě rameno, ruce a břicho, snad jediné místo, které mě nebolelo, byli nohy. Otevřeli se dveře, dovnitř vešla hnědovlasá sestra a za ní vešel blonďatý doktor. Sestra šla hned k přístrojům zatím, co doktor přišel rovnou ke mně. Usmál se na mě, vřelost jeho úsměvu mě až oslepila, podíval se na kartu přede mnou a pak do svého bloku " no upřímně už jsem se bál, že se neprobereš. Tvá zranění byla vážná, ale ty jseš bojovnice!! Jsem doktor ceeren" přikývla jsem a zamumlala své jméno " no takže," posadil se na okraj postele "pokud se už na to cítíš, můžeš mi říct, co se stalo?!" zarazila jsem se, mám mu říct pravdu? Nepošle mě potom do blázince? Ale Sam m určitě pravdu řekl a tak i já řeknu pravdu. Posadila jsem se, než jsem začala mluvit, dal mi do ruky sklenici vody, se slovy, že by z toho mého chrchlu nic nezjistil. Hned, co jsem dopila, jsem mu dovyprávěla celý příběh. Nevypadal, jako když mluví s bláznem, což mě potěšilo, přikyvoval občas souhlasně přizvučil. Když jsem skončila, čekala jsem něco jako smích nebo zakroucení hlavou ale namísto toho spustil. " no to dává smysl, tvá zranění jsou jak od vlka, tvá psychika by ti teď momentálně lhát nedovolila, nedokázala bys to vymyslet, tvůj bratr říkal to samé, a jelikož si s tebou promluvit nemohl tak hádám, že to bude pravda. Máš celkem odvahu, když jsi šla ven sama, musím říct, že máš skvělého bratra." " jo já vím, je nejlepší" usmála jsem se. Nějakou chvíli jsem si s ním povídala a chtě nechtě jsem se červenala, byl totiž moc krásný, vlasy měl krátké, ale stejně mu jemné pramínky padaly do studánkově pronikavých očí. Bylo vidět, jak se mu pod pláštěm rýsují svaly, a také bylo vidět pod jeho tričkem černé tetování ve tvaru draka. Usmál se, když jsem se začala červenat nad svými představami. Ozvalo se nejisté poklepání na dveře. " oh pravda, pustím ti sem ty dva, jsou tu už od předvčerejška" mrknul na mě a potom pokýval hlavou na sestru. Oba odešli a po nich se do pokoje vyřítil sam. Začal křičet " sestři, séééégra, sestřičko, Lucinko!!" přiběhl k posteli a pevně a přitom opatrně mě objal. " bože já měl takový strach, myslel jsem už na nejhorší," vzlykal. Usmála jsem se tomu, měla jsem úžasného bratra. Pohyb ve dveřích vystřelil moji hlavu a já se koukla směrem k nim. Byl tam. Stál ve dveřích a nejistě se na mě koukal. Vypadal, jako když nad něčím přemýšlí. Potom se najednou pohnul směrem ke mně. Sam si všiml, že ho nevnímám, a sledoval můj pohled, když ho uviděl, usmál se na mě a odešel. Bezva brácho, nechá mě tu s ním samotnou?! To si říkáš starší bratr?! Přišel až ke mně a sedl si na okraj postele. " slyšel jsem, co se ti stalo. Hned co mi to pat řekla, jsem jel za tebou" řekl a koukl se na mě skrz vlasy " jak o tom ví pat?" " tvůj bratr ji volal a ona to řekla mě" cože? Já tu pat zabiju, proč to řekla zrovna jemu?! " je ti líp?" usmál se něžně a trochu se přisunul. Pošoupla jsem se dál od něj a pokývala hlavou " j-jo jde to." špitla jsem, potutelně se usmál, zakroutil hlavou " to můžeš udělat jen ty, jít sama, prověřit podezřelí zvuk. Nemá tohle náhodou dělat muž?!" vysmál se. Nafoukla jsem tváře a našpulila pusu " nedělej že mě znáš, ano párkrát jsme spolu mluvili, ale ve skutečnosti o mě nic nevíš, jak se dovoluješ mi říct že to můžu udělat jen já!! Vůbec mě neznáš tak si na to nehraj!" ten mě dopálil, dělá, že mě zná celý život, přitom je to jen měsíc! Zadíval se na mě překvapeně a trochu naštvaně, zvednul se a položil mě na záda a sehnul se nade mnou, nohu přehodil tak, že byl na kolenou a ruce měl u mojí hlavy. " ty si myslíš, že tě neznám? To se pleteš, znám tě a ty to víš, bojíš se toho, že tě znám toho, že jsem se ti dostal pod kůži. Nevíš že když jdeš domů sleduji tě abych měl jistotu, že jsi v bezpečí, nevíš, že když s někým mluvíš stojím kousek dál a dávám na tebe pozor, nevíš, že když tě opouštím s pocitem, že jsi doma a v bezpečí, tíží mě srdce a bolí mě, když nejsem s tebou. A ty potom uděláš takovou blbost, že jdeš sama v noci ven, kde tě napadne vlk, chápeš, jak se cítím? Dávám na tebe celou dobu pozor a jen z tebe spustím oči, hned se něco stane, mám pocit viny, že jsem tě neochránil a ty mi řekneš, že tě neznám? Proč myslíš, že jsem se přihlásil na tuhle školu!" v jeho očích se zableskly slzy, najednou jsem měla strach z toho, že ten kdo koho nezná jsem já. Myslela jsem, že vím co od něj čekat. Předpokládala jsem, že se naštve a odejde nebo že se zasměje a přejde to, ale tohle jsem nečekala. Sledoval mě? To by sice vysvětlovalo, jak tehdy věděl, kde bydlím ale proč mě?! Nechápu, co ho to popadlo, nechápu ani své city a teď mi řekne, ať ho pochopím, jak to mám udělat. Zatím co jsem se ztrácela ve svých myšlenkách, díval se na mě. Začínala mě bolet hlava a stále jsem nechápala jeho pocity a už vůbec né ty mé, vyrušil mě jeho polibek, přitiskl mi rty na krk. Zrudla jsem a vypískla, rozesmál se, ale pusou pokračoval k mému uchu, dále jel po lícní kosti a dal mi lehkou pusu na koutek úst, usmál se, zvedl se ode mě, posadil se opět na postel a vesele se usmíval. Byla jsem rudá, zmatená, překvapená, vzrušená, smutná a nepopsatelně šťastná. Tyhle pocity se ve mně mísily. Pochvíli, kdy už mi klesla rudá barva na růžovou, se zvedl a přišel opět ke mně. " už půjdu, přijdu zase zítra" usmál se a dal mi pusu na čelo. Potom odešel. Hned co se otevřely dveře, vběhl dovnitř Sam a také se semnou rozloučil. Potom dovnitř vešel doktor. Po zhlédnutí přístroje, který v půlce Nickovi návštěvy zaznamenal zástavu srdce, se začal smát, zčervenala jsem se a zatím, co mě sestra převazovala, mi vykládal různé vtipy a narážky při kterých jsem opět celá zrudla. Doufala jsem, že mě brzy pustí, jelikož Nickovi další návštěvy a narážky doktora Ceerena nezvládnu. Moje srdce bylo zmatené, bušilo jak o život. V životě u mě nebyl kluk tak blízko, v životě mi nikdo tak srdce nerozbušil, a najedou, jsem se cítila tak osamělá, tak prázdná, když tu nebyl. Proč nad jsem se…..ne to nejde, nemůžu se do něj přeci zamilovat!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ross-chan Ross-chan | Web | 7. listopadu 2011 v 16:19 | Reagovat

Áááá to je krásnýý!! Sakřiiiš ten doktor...mmm...od něj bych se též nechala ošetřit xD A ten Nick...ten se teda nezdá chlapec xD

2 Miko Yunno Miko Yunno | 7. listopadu 2011 v 16:53 | Reagovat

Jsem ráda že se ti to líbí...:D:D jo jo na Ceerenovi jsem se vyřádila..:D:D no počkej on se pěkně vybarvý až mě to překvapilo..:D:D:D:DD:D

3 Ross-chan Ross-chan | Web | 7. listopadu 2011 v 16:58 | Reagovat

[2]: Oja oja... xD Už se těšííím! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama